Nikdy jsem nebyl ten typ, co by se chlubil tím, že nemá Facebook nebo že žije „offline“. Mobil byl moje druhá ruka, pracovní hovory, fotky dětí, mapy, Spotify, znáte to. Jenže pak přišel víkendový kemp s dětmi v Jeseníkách a s ním i zjištění, že se mi telefon stejně vybije během prvních pár hodin. A protože signál byl mizerný a zásuvky v nedohlednu, nezbylo než ho prostě nechat ležet. Nečekal jsem nic zvláštního, ale výsledek mě zaskočil. Méně stresu, víc smíchu, víc ticha, které nebylo prázdné, ale léčivé. A hlavně konečně jsem zase mluvil se svou rodinou doopravdy. Ne přes displej.

Stanování není jen o spaní pod širákem nebo túrách lesem. Pro mnoho z nás je to i o těch malých radostech, které k pobytu v přírodě neodmyslitelně patří, a jednou z nich je jídlo. Když se večer rozhoří oheň, zavoní kouř a ozve se praskání dřeva, chuť na něco dobrého přichází sama. V tu chvíli nejde jen o nasycení, ale o společný zážitek, který spojuje lidi víc než telefonní signál.