Chvála našemu stanovému dětství
Bez jakých věcí by bylo škoda se v dnešní době obejít?
Nelze říci, že by vše, co je spojené s dálkovým přenosem dat, bylo nutně špatné, ale byla by přece jen škoda se o některé starosvětské zábavy ochudit. To platí hlavně o letních dětských táborech. Když se zamýšlím nad svými zážitky spojenými s prázdninovou dobou táborů, vytane mi několik věcí, které se stěží nahradit. Patří mezi ně:
Doba bez denního kontaktu s rodiči
Zprávy putovaly jen prostřednictvím papírové pošty. Čas mobilní komunikace poskytuje jistotu, že v případě nouze se dá prakticky kdykoliv a odkudkoliv zavolat, ale tím by role telefonů měla být ohraničena. Člověk si pak dopisů velice váží, zvláště, když je vše podmíněno odloučením v úplně jiném prostředí. A samozřejmě nežije na ostrově, jsou kolem něj další děti a vedoucí.
Přespání pod širákem
Není to sice standardní součástí běžného programu, ale čas od času se může odehrát a je to báječný zážitek. Sama jsem první noc mimo stan, srub, chatku prožila, tuším, ve třinácti letech Stalo se tak při výpravě Židovou strouhou u Telče (Telč jsem také tenkrát zažila poprvé a byla jsem zaskočena, že existuje vůbec tak pěkné místo). Je moc zajímavá ta směsice racionálního strachu z případného deště s klasickým strašákem pocitu nejistoty, zarámovaná pohledem do temného nebe, a ne, není to stejné jako když jen tak ležíte v podvečer na známém místě.
Noční hlídky
Dnes už jsou možná synonymem nadměrné zátěže pro dítě, ale já, jakkoliv jsem byla bojácná, je zpětně oceňuji. Nádherné jsou dva pocity: spokojenost sama se sebou (že je úkol splněn a nástupce řádně vzbuzen) při návratu do útulného spacáku a sledování východu slunce. Takto jsem poprvé v životě sledovala východ slunce a bylo to přes silnou zimu naprosto uchvacující.
Táborové ohně
Nedovedu si představit, že bych nikdy nezažila letní táborák. Tím se rozumí slavnostní setkání u ohně s dosti složitým obřadem zapálení, následným programem scének (na to jsem tedy nikdy moc nebyla) a pak konečně zpíváním jakkoliv dlouho do noci (pááni, co já se naučila písniček). Toto nezaměníte se sousedským ohněm při příležitosti čarodějnic.
Snášení nepohodlí
Tábory obnáší i poctivé zažití diskomfortu v podobě studené vody, prožívání deště a větru v podmínkách stanu, nutnosti si sám prát a sušit oblečení, přizpůsobit se řádu denního světla a zvážit, co se za něj dá stihnout, skutečně se s ostatními kamarádit, protože je to jakoby „napořád“. Samozřejmě, že k tomu přísluší i omezení telefonování a přístupu k internetu, což nás tehdy netrápilo.
Pravda, že na některé zážitky se lépe vzpomíná z bezpečí civilizovaného prostředí umocněným právy dospělého. Nicméně by byla věčná škoda, kdyby tradice letních táborů v podsadových stanech v přírodě vymizela.
